Co se nezměnilo

Nejpopulárnější z plyšáků (a můžeme říct Míšův vzdálený příbuzný) přišel ke své podobě na samém počátku 20. století. Může se to zdát zvláštní, ale za to, že nejoblíbenější z dětských plyšových hraček se stal právě medvěd – ve skutečnosti zvíře, které spíš vyvolává respekt a obavy – může politik: americký prezident Theodore „Teddy“ Roosevelt.

V listopadu 1902 si tento prezident vyrazil ve státě Mississippi na lov medvědů, kam ho pozval guvernér Andrew Longino. Lovu se zúčastnilo více lidí a většině z nich se podařilo nějakého toho chlupáče odstřelit. Jedním z mála, kdo se netrefil, byl právě prezident. Část lidí se proto rozhodla sehnat Rooseveltovi obětního beránka, medvěda, který bude uvázaný u stromu čekat, až jej prezident skolí, a zajistí mu tak lovecký úspěch. Rooseveltovi byl však podobný podvod doslova proti srsti a nabídku patolízalů odmítl. Medvěd vyčerpaný po náročném honu sice nakonec stejně přišel o život, ale Rooseveltův poctivý čin se dostal až do novin.

Karikatury Roosevelta s medvídětem v novinách The Washington Post si všiml Morris Michtom a inspirovala ho k výrobě malé plyšové hračky. Medvěda nazval podle přezdívky hlavy státu Teddy, k čemuž získal povolení od samotného prezidenta. Hračky, díky nimž se i dnes plyšovým medvědům říká Teddy Bear, si záhy získaly obrovskou popularitu a Michtomem založená firma funguje dodnes.

Ve stejné době jako v USA vznikl první plyšový medvěd také v Německu, kde jej vytvořil Richard Steiffl. Doba zřejmě medvědům přála, a tak se i německý Teddy stal hitem. Pomohla mu také účast na výstavě hraček v Lipsku v roce 1903 – tři tisíce kusů Steifflových medvědů bylo vyvezeno za moře. Ještě větší popularity dosáhli plyšoví medvídci o několik let později, kdy je začali vyrábět další producenti. Teddy Roosevelt dokonce používal jednoho z nich při své kampani za znovuzvolení v roce 1906.

Medvědi patří i dnes mezi nejoblíbenější plyšáky a vypadá to, že si navzdory novým módním hračkám své místo udrží i nadále.

Večerníček se zrodil v roce 1965, je tedy Míšovým o tři roky mladším bráškou. Desetiminutové pohádkové příběhy prošly od té doby pořádnou proměnou, co však zůstává stejné, je jeho znělka.

Nezapomenutelný animovaný minipříběh je vůbec nejstarší používanou znělkou pořadu v České televizi a jednou z nejstarších v Evropě. Jedinou změnou, kterou prošel, byl přechod z černobílé na barevnou verzi v roce 1973. U kolébky Večerníčka stáli místo sudiček tři muži: výtvarník Radek Pilař, režisér Václav Bedřich a animátor Antonín Bureš. Klukovi s papírovou čepičkou propůjčil hlas tehdy pětiletý Michal Citavý. Původně se Večerníček vysílal pouze jednou týdně, ale od roku 1973 ho mohou diváci sledovat každý den. Za čtyři desítky let Večerníčkovy existence bylo v televizi vytvořeno přibližně 300 pohádkových seriálů.

Popularita Večerníčka dosahuje až ke hvězdám. Když objevil Petr Pravec z ondřejovské hvězdárny v roce 1999 planetku 33377, dal jí jméno po svém dětském hrdinovi. Těsně před koncem tisíciletí se tak Večerníček dostal i na oběžnou dráhu Slunce.