Jak se dělá Míša

Tvarohový nanuk Míša je bez nadsázky legenda. Na rozdíl od mnoha českých legend – a naštěstí pro nás všechny mlsouny – je to ovšem legenda stále živoucí. Podle průzkumů trhu jde už dlouhé roky o nejoblíbenější nanuk v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, a když se řekne nanuk, představí si většina z nás na prvním místě právě Míšu. Po mražené tvarohové pochoutce v oranžovo-zeleno-bílém obalu saháme do mrazáků už od roku 1962, a tak máme právem pocit, že svého Míšu důvěrně známe. A přece – napadlo vás někdy, co předchází jeho cestě až k našim mlsným jazýčkům, přesněji jak se takový nanuk vyrábí?

Jestli jste stejně zvědaví jako my a chcete se podívat svému Míšovi „na zoubek“, vydejte se s námi na exkurzi jedinou českou továrnou, kde se pro vás Míša připravuje.

Cesta za Míšou začíná pro každého pracovníka i návštěvníka v šatnách a umývárnách. Teprve po pečlivé hygieně, patřičně oplášťováni, onávlekováni a vydezinfikováni smíme konečně do výrobny. První, co nás tu vítá, je jemná a nesmírně příjemná vůně. Ano, přesně takhle voní Míša, po jemném smetanovém tvarohu. Tady se to musí pracovat! napadne nás okamžitě… Procházíme teď mezi nablýskanými nerezovými zařízeními a blížíme se do míst, kde nás čeká míchání všech základních ingrediencí Míši.

Jaké je však naše zklamání, když zjišťujeme, že z hygienických důvodů, na které se tu všude dbá přepečlivě, uvidíme z mísícího zařízení zase jen veliké nerezové nádoby – všechno se to děje uvnitř, nemáme šanci nakouknout.

Můžeme si tak jen představovat, jak se tu pod přísným dozorem míchá dohromady tvaroh, smetana a cukr (u meruňkové či jahodové varianty nanuku navíc i ovocné pyré). Naštěstí, díky vůni všude okolo, pracuje naše fantazie naplno. A naplno pracují i všichni zaměstnanci, je přece léto, Míšova hlavní sezona.

V další fázi se pak čerpá už promísená tvarohová hmota přes pasterizační zařízení, kde se ještě tepelně ošetří, do zracích tanků. Zrací tanky jsou pro nás laiky opět jakési nerezové nádoby o kapacitě šest tisíc litrů, v nichž probíhá proces zrání. Jinými slovy zmrzlinový krém, ze kterého bude už zanedlouho nám známý nanuk, si tu ještě několik hodin pobude, aby získal tu správnou konzistenci.

Další naše zastavení je už o dost názornější. Ocitáme se u jakéhosi velikého kola plného otvorů, kde se děje to, co nás zajímá nejvíc: tvoří se tu nanuky tak, jak je známe a máme rádi. Vypadá to na první pohled jednoduše, ale věřte, že zas taková hračka to není.

V první fázi se tu připravená a už správně uzrálá tvarohová hmota dostává do výrobníku, kde se předmrazuje a mírně našlehává, a pak už konečně tryskami putuje tam, kde dostane svůj nanukový tvar – do formiček.

Na velkém kole je těch formiček celých osm set a jak se linka pomalu otáčí, děje se s naším už skoro Míšou ještě řada dalších věcí. Tak předně nejprve tuhne, protože formičky jsou chlazeny až na minus čtyřicet stupňů Celsia, po dalším pootočení do něj automatický podavač zasune dřívko, ještě kousek se sveze dokola (za mírně vyšší teploty), a nastává jeho vyzvednutí z formy.

Poté, co jakýsi malý robot vytáhne vytvarovaný nanuk z formičky, namáčí ho do hnědé kakaové polevy. Míša má v tomto okamžiku teplotu kolem minus dvanácti stupňů Celsia, takže na něm hladká poleva okamžitě krásně zatuhne. Po další krátké trase, kterou teď už na pohled správně počokoládované nanuky urazí zavěšeny za dřívka, je robot klade na malinkatý pás, kde se Míšové pěkně srovnají jeden vedle druhého a vezou se na baličku.

Z baličky už vyjíždí Míša pěkně v kabátku – obalu buď barevném, oranžovo-zeleném, nebo bílém, pokud bude spolu s dalšími čtyřmi brášky zabalen do multipackového balení, které má tradiční Míša barvy až na krabičce. Do papírové krabičky už mu ale musí pomoct lidské ruce, tady práce strojů končí.

Na cestu do světa je pak každá krabička nanuků Míša opatřena záruční lhůtou a speciálním výrobním kódem, podle kterého se dá v případě potřeby dohledat úplně všechno o dané šarži, potažmo každém jedinečném výrobku, a je to. Pak už zbývá jen ručně zabalit menší krabičky do větších krabic, aby se jim lépe cestovalo, naložit na palety a uložit do mrazíren při teplotě minus 25 stupňů Celsia. Dál už to všichni známe.

Vlastně na jednu naši zastávku v rámci celého výrobního procesu jsme ještě zapomněli – na laboratoř. Všichni Míšové totiž opouštějí brány továrny teprve poté, co přísné testy prokážou jejich naprostou zdravotní nezávadnost a soulad se všemi chemickými i fyzikálními normami. Pravda, zní poněkud odtažitě, proto jsme na paní laborantku vznesli i docela konkrétní dotaz a odpověď nás potěšila: ano, aby bylo jasné, že je vše v pořádku, nanuky se tu i docela obyčejně ochutnávají. Jen se tady tomu říká odborně senzorické testy.

A na úplný závěr jedna záludná otázka: tipněte si, z jakého dřeva se vyrábějí dřívka do nanuků Míša. Správná odpověď zní – z bukového.

zpět nahoru