Jak se zrodil Míša

Tvarohový Míša, jedna z nejoblíbenějších zmrzlin u nás, už brzy oslaví padesáté jubileum. Pro mnoho lidí představuje krásnou vzpomínku na dětství, a pro někoho je dokonce synonymem pro jakýkoliv nanuk. Chtěli jsme proto zjistit, kam až sahají jeho kořeny, kde vznikl, kdo stál u zrodu receptury a kdo je autorem loga a samotného názvu Míša.

Padesát let je dlouhá doba jak v lidském životě, tak i v životě zmrzliny, a tak už je mnohé zapomenuto a ztraceno a na celou řadu otázek už nejspíš nikdo nenalezne odpověď. My jsme ale měli to štěstí, že jsme si o začátcích výroby mohli popovídat s jednou z nejpovolanějších osob, potravinářskou technoložkou Ing. Evou Marhounovou z Brna.

Asi už si nikdo nevzpomene, koho napadlo na samém začátku 60. let zamrazit tvaroh se smetanou a cukrem a vytvořit tak první tvarohovou zmrzlinu. Jisté je pouze to, že k tomu došlo v továrně Laktos v Praze Vysočanech. Nový výrobek musel nejprve projít složitým schvalovacím procesem a v roce 1962 se dostal do výroby. Už v tomto roce se prodával pod názvem Míša a měl prý dokonce stejné logo s medvídkem, jaké má dnes.

Původní Míša byl zabalen v pergamenovém papíru a stál 1 korunu. Vše, včetně balení hotových zmrzlin, se dělalo ručně v teplotách hluboko pod nulou. Osmnáct pracovnic mlékárny vyrobilo v těchto podmínkách kolem tisícovky kusů za hodinu.

Podstatnou modernizaci přineslo stěhování výroby Míši do Zdounek u Kroměříže na přelomu 60. a 70. let. V roce 1973, po dlouhodobých schvalovacích procedurách, se ve výrobě se začal používat tvaroh vyráběný odstředivkovým způsobem. Díky jeho použití zmrzlina získala lepší konzistenci, lépe se čerpala, čímž vzrostla kapacita výroby o 75 % produktivita práce dokonce o 140 procent. I její chuť se vylepšila. Míša také dostal nový tvar, objem 55 ml a dřívko - a tím i podobu, v jaké ho známe dnes. Právě u těchto změn stála Eva Marhounová.

Na přelomu 60. a 70. let se u nás vyrábělo jen několik zmrzlinových značek. Na trhu byly zmrzliny jako Bambi, Dominik, luxusnější zmrzlina s oříšky a rozinkami Mauglí, kokosové Eskymo a Ledňáček, který je na trhu dodnes. Ledňáček vznikl přibližně ve stejné době jako Míša. Původně neměl polevu, ale příliš rychle se rozpouštěl, a tak ho ve Zdounkách, kde se také vyráběl, oblékli do čokoládového kabátku.

V podmínkách centrálně plánovaného hospodářství si jednotlivé zmrzliny nijak nekonkurovaly, šlo spíš o skupinu výrobků, které se vzájemně doplňovaly. Veškeré nově uváděné výrobky či úpravy receptury musely být centrálně schválené, což velice znesnadňovalo a prodlužovalo inovace ve výrobě.

Ale zpátky k naší průvodkyni Evě Marhounové. Tato vitální dáma je dnes už v důchodu, ale neustále sleduje složení potravinářských výrobků, a tak ocenila, že si zmrzlina Míša uchovává stále stejnou recepturu.

Nejvíce ji však potěšilo, když se s námi mohla vypravit do továrny, kde se dnes Míša vyrábí. Čistota, rychlost výroby a výrobní technologie jsou nesrovnatelně lepší než ty, které se používaly před dvaceti a více lety.

I když ji to táhlo ke klasické filologii, její tatínek byl učitelem latiny a řečtiny, stalo se hlavním oborem inženýrky Marhounové mlékárenství. Asi nejbližší jí však byly zmrzliny. Jak sama říká: „Ajskrýmy, to byl můj koníček.“ Dnes už zmrzlinu z nostalgických, ale i dietetických důvodů nejí, ráda však vzpomíná na léta strávená v mlékárně Zdounky při práci se zmrzlinou Míša.

Pokud se můžete i vy pochlubit vzpomínkami ze začátků výroby Míši nebo pokud vlastníte nějaký archivní materiál, dejte nám prosím vědět. Rádi vaše vzpomínky nebo dokumenty zveřejníme.

zpět nahoru